[obr.1] Lehrter Bahnhof kolem roku 1900.
Hlavní nádraží v Berlíně
Berlínské hlavní nádraží Berlin Hauptbahnhof bylo po zhruba deseti letech výstavby jako pilíř nového dopravního konceptu a jako největší nádraží ve městě slavnostně otevřeno 26. května 2006. Dne 28.5. zde byl zahájen běžný provoz.
Dnešní hlavní nádraží stojí na místě původního Lehrter Bahnhof vybudovaného v letech 1868-71, které spojovalo Berlín s Hanoverem. Nádraží leželo u Sprévy poblíž Humboldtova přístavu.
Jednalo se o koncové nádraží. Nádražní hala měřila 188 metrů do délky a byla široká 38 metrů, po stranách se nacházela dvě křídla. Původně se zde nacházely čtyři koleje pro výstup a nástup a jedna kolej pro objíždění lokomotiv. Od roku 1884 se z nádraží jezdilo do Hamburku a dále do Skandinávie. Roku 1907 byla plánovaná přestavba nádraží na ústřední hlavní nádraží, která však nebyla uskutečněna. Nádraží bylo známé rychlými spojeními do cílových měst, již 1872 odtud jezdily expresní rychlíky rychlostí 90 km/h. Roku 1932 jezdil z této stanice legendární vlak Fliegender Hamburger (Létající Hamburčan), s maximální rychlostí 160 km/h a dosáhl Hamburku za 138 minut.
Během druhé světové války utrpělo nádraží těžké škody při bombardování a vyhořelo. Z nedostatku jiných alternativ bylo po válce provizorně opraveno pro nouzový provoz. V srpnu 1951 byl provoz ukončen a v letech 1957 až 59 bylo částečně zbouráno. Část komplexu však zůstala zachována a sloužila nadále S-Bahnu. Nádraží v tuto dobu neslo jméno Lehrter Stadtbahnhof. Toto městské nádraží se nacházelo v památkové péči a bylo roku 1987 k 750letému výročí založení města opraveno. V roce 2002 bylo toto historické nádraží zbouráno, aby na jeho místě vyrostlo nádrží nové.
Po znovusjednocení Berlína v roce 1989 začala být řešena otázka nového dopravního konceptu; této diskuse se účastnily i německé dráhy Deutsche Bundesbahn. Jednalo se nejen o vyřešení pozůstatků minulosti (faktické rozdělení dopravy na dvě nepropojené části), ale i o podtržení skutečnosti, že Berlín je hlavním městem bez hlavního nádraží. Elementární roli v těchto konceptech hrálo zřízení ústředního nádraží ve městě. Roku 1992 bylo rozhodnuto zřídit takové nádraží na místě dřívějšího Lehrter Bahnhof. O rok později byla pro tento projekt vypsána soutěž, ve které zvítězil architekt Meinhard von Gerkan s partnery.
S pracemi bylo započato roku 1995 vrtáním nového tunelu, který má čtyři roury pro dálkovou a regionální dopravu, dvě roury pro metro a jednu rouru pro silniční dopravu. Během těchto prací, které trvaly až do roku 2005, musel být v letech 1996 až 1998 přeložen tok Sprévy. Od roku 2001 se pracovalo na nových viaduktech.
Roku 2002 se započalo se zastřešením horní haly, která je složena ze skleněných segmentů. Střecha měla původně zakrývat nástupiště v délce 430 metrů, při stavbě však byla zkrácena na 321 m. Důvodem pro zkrácení střechy byla jak finanční úspora, tak časová tíseň - nádraží muselo být otevřeno do mistrovství světa ve fotbale 2006. Střecha se stala terčem kritiky cestujících, neboť nepokrývá celou délku nástupišť, takže cestující nastupující do vozů na konci vlaků jsou vystaveni nepřízni počasí.
Dalším monumentálním dílem jsou dvě křídla staničních budov, které jsou zavěšeny nad hlavní halou.
Nádražní budova se skládá z celkem pěti rovin, z nichž dvě slouží dopravě, v ostatních jsou obchody, úřady a další. V horní rovině (ve výšce 10 m nad úrovní terénu) je 6 kolejí se 3 ostrovními nástupišti západo-východním směru, z nichž je jedno nástupiště určeno pro S-Bahn a ostatní pro dálkovou a regionální dopravu. V hloubce 15 m pod úrovní terénu se nachází 6 nástuopišť s 12 kolejemi v severo-jižním směru. Součástí nádraží je i stanice metra.
Na celkem třech úrovních s plochou kolem 15000 m2 je místo pro obchody, restaurace a další zařízení. Dvě mostní budovy napříč přes hlavní halu skýtají 42000 m2 plochy různým úřadům.
